19. a 20.století

V 19.stol. byla velkým počinemv obci stavba první samostatné budovy školní v r. 1830 - 1833.
Velikým zásahem do života obce byla výstavba železniční tratě v letech 1869 - 1872 a jak uvedeno v kronice obce pracovali zde i dělníci z Lužnice, též chalupníci a sedláci, kteří s potahem dováželi ze vsi písek do malty na klenutí kanálů a odváželi vykopanou zem z hlubších průpichů. V té době bylo zde hodně peněz a v hospodách veselo. Hospodu v těch letech míval vždy starosta, a když byl zvolen nový, stěhovala se k němu hospoda.
Velká povodeň přišla roku 1890. V začátku září přišel prudký déšť a pršelo nepřetržitě pět dní a z Rakous se přihnala povodeň, že podobné nebylo pamětníka. Voda zaplavila louky i les v Potěšile, utvořila jedno jezeroaž ke Kleci, louky v Potěšile zanesla pískem až do jednoho metru a zaplavila i stavení kolem řeky. Škoda způsobená v katastru Lužnice byla ve výši 20 000 zlatých. Celkem povodeň trvala 8 týdnů.

V roce 1900 při sčítání bylo v obci napočítáno 86 domů, 120 rodin, 588 lidí a to 290 mužů a 298 žen. Dále 12 koní, 645 kusů hovězího dobytka, 189 kusů vepřového, 16 koz, 52 úly včel, 1258 slepic, 156 hus a 8 kachen.

V roce 1909 vyhovělo Ředitelství drah žádosti obcí Lužnice a Přeseka o povolení zastávky. Její název byl zastávka Lužnice a poprvé zde stavěl vlak 16. 5. 1909 a byl přivítán obrovským množstvím lidí( na 3000 domácích i cizích).

První světová válka v letech 1914 - 1918 zasáhla citelně do života Lužnice. Bída a drahota ovlivnila život v obci, na konci války navíc zasáhla také Lužnici epidemie"španělské chřipky" a na  ni zemřeli v obci tři lidé. O život přišlo ve válce 23 mužů.

V roce 1922 dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk.

Nový železobetonový most byl postaven při regulaci řeky nákladem 443 000 Kč. Byl 36 m dlouhý a postaven na místě bývalého mostu dřevěného, kde před tím až do roku 1821 bývala valcha či tkalcovna, jež byla povodní stržena, a existuje domněnka, že zde předtím býval mlýn.

Nová, na tehdejší dobu moderní, budova školy bylůa postavena v roce 1931 celkovým nákladem 443 000 Kč.

Druhá světová válka v r. 1939 - 1945 nepřinesla oběti na životech kromě notáře Františka Bosáka, který zemřel krátce po návratu z koncentračního tábora a Bohuslava Vodvářky, ten byl zastřelen v Praze během revolučních dní v r.1945. I v Lužnici se ale našli zrádci a udavači a někteří občané byli na základě udání stíháni. Rudá armáda přišla do Lužnice 10. května 1945.

Po roce 1948 bylo i v Lužnici založeno JZD a v následujících letech došlo k sankcím proti některým hospodářům, k zatčení několika občanů a ti bylli odsouzeni v politických procesech v r. 1954.

Rok 1976 byl pro Lužnici rokem zrušení Místního národního výboru a obec ztrácí svou samostatnost a přechází pod působnost střediskové obce Lomnice nad Lužnicí. Po listopadu 1989 bylo přikročeno k jednání o znovuobnovení samostatnosti obce a od  1. července 1990 začíná pracovat MNV pod vedením Jiřího Hrocha.